Pardubice bez sovětské propagandy v centru města. Rudoarmějce přemístíme.
Pardubice byly tři hlasy od historického rozhodnutí. Návrh na vymístění Památníku osvobození z náměstí Republiky podpořilo 17 z 39 zastupitelů. Nikdo nebyl proti. Přesto návrh neprošel. Po volbách se k němu chceme vrátit.
Návrh předložili zastupitelé TOP 09, Pirátů a Zelených. Už před jednáním jsme jej otevřeli všem zastupitelům – každý mohl navrhnout změny, doplnit argumenty nebo se stát spolupředkladatelem. Připravili jsme rozsáhlou důvodovou zprávu, která se na problém dívala historicky, právně, urbanisticky i z pohledu pietní úcty.
Proč má podle nás rudoarmějec z centra zmizet?
Památník byl odhalen v roce 1957, ale jeho příběh začal mnohem dříve. Původně měl být sochou Josifa Stalina. Základní kámen byl položen už v roce 1952 u příležitosti jeho narozenin. Po odsouzení Stalinova kultu osobnosti byl záměr změněn a Stalin se proměnil v „neznámého“ rudoarmějce.
Proto jej nevnímáme jako neutrální připomínku osvobození, ale jako produkt politické propagandy 50. let.
Problematická je i samotná kompozice. Rudoarmějec se zde setkává s pionýry – tedy s postavami, které do příběhu osvobození nepatří. Sousoší nevytváří historickou scénu, ale ideologický obraz toho, jak měl být poválečný příběh Československa vyprávěn komunistickým režimem.
To nijak nesnižuje oběti vojáků Rudé armády ani jejich zásadní podíl na porážce nacismu. Odmítáme pouze zaměňovat úctu k padlým vojákům za úctu k propagandě totalitního režimu.
Pro mnoho lidí navíc nejde o akademickou debatu. Památník je stále bolestnou připomínkou režimu, který jejich rodinám vzal svobodu, práci, vzdělání nebo budoucnost. Právě proto se občané opakovaně obracejí na město a žádají řešení. Důležitou roli v otevírání tématu sehrála také Paměť národa, která v Pardubicích uspořádala odborné debaty a veřejná setkání.
A pomník není problém jen historický. Po zkušenosti s ruskou agresí proti Ukrajině dostává symbolika sovětské vojenské moci nový a velmi konkrétní význam. Způsob, jakým se dnes ruská armáda chová na Ukrajině, bolestně připomíná zkušenost střední Evropy s příchodem Rudé armády – nejen osvobození, ale také násilí, mocenské chování a následnou ztrátu svobody.
Nechceme mazat historii. Chceme ji naopak uchovat pravdivě a důstojně.
Navrhli jsme proto památník přemístit, nikoli zničit. Může být zachován v pietním nebo muzejním prostředí, kde bude vysvětlen jeho skutečný historický kontext. Současně by se uvolnil jeden z nejcennějších prostorů Pardubic. Dnes pomník stojí v průhledu na zámek a komplikuje propojení náměstí Republiky s Tyršovými sady. Jeho odstranění by umožnilo vytvořit kvalitnější veřejný prostor s výhledem na jednu z nejvýznamnějších pardubických dominant.
Byli jsme velmi blízko
O návrhu se diskutovalo přibližně 80 minut. Debata byla věcná a korektní. Návrh získal podporu napříč politickým spektrem. Nikdo nebyl proti. Přesto chyběly tři hlasy.
Mrzí nás to. Zároveň je to důležitý posun. Ukázalo se, že Pardubice už nejsou v situaci, kdy by se o této věci nedalo mluvit. Podpora přesunu existuje napříč zastupitelstvem i veřejností.
Komunální volby brzy změní složení zastupitelstva. Pokud budeme mít možnost, návrh předložíme znovu.
Protože věříme, že město se svou historií nemá bojovat ani ji mazat. Má ji umět pochopit, vysvětlit a důstojně uchopit. A věříme, že příště už to Pardubice dokážou.